Dovolím si opět zalovit v Rapotínských novinách při hledání námětu tohoto komentáře. Konkrétně č. 6 ročníku 2017. Jde o článek s titulkem: "Naši občané si přejí o víkendu klid". Kdo by si ho nepřál? K jádru pudla se ale teprve dostaneme.
Bývalý pan starosta Žerníček v článku zmiňuje možnost vydání obecně závazné vyhlášky, která by zakazovala práce spojené s hlukem v určitém čase. Rozebírá právní aspekty případného vydání vyhlášky a v podstatě je používá jako argument pro to, aby obec nemusela k tomuto kroku přistoupit. Toto rozhodnutí jsem již loni s povděkem kvitoval jako správné. Osobně jsem názoru, že volit restriktivní a represivní řešení formou zákazu činnosti, je řešení špatné a mělo by k němu být přistoupeno až v krajním případě, kdy už nepomůže ani svěcená.
K výpomoci posloužil obrázek semaforu s ilustrací kdy ano a kdy nehlučit na zahradě.
Dle něj je v podstatě možné vykonávat hlučnější práce na zahradě pouze ve všední dny, a to nejlépe do 19 h (zelená). V sobotu, a to jen v případě, že je to opravdu nutné (oranžová). Co se týče neděle, je pak sdělení vcelku jasné (červená).
Zaznamenal jsem názory,že by se mělo omezit víkendové sekání trávy, apod., protože o víkendu má být klid.
Když klid, tak klid. Jelikož bydlím v blízkosti hřiště. Rád bych tedy, aby se na něm přestaly konat víkendové turnaje ve fotbalu a volejbalu a aby si hasiči laskavě soutěžili taky někde jinde. Připadá Vám to jako blbost? V pořádku. Je to blbost! Nic takového nežádám. Ideálně to však poslouží k ilustraci, proč je takový zákaz prací na zahradě taky blbost.
Dostáváme se tomu výše zmíněnému pudlovi. Existují dva fenomény vesnického soužití. Jeden ovlivnit můžete, druhý už tak moc ne. V tomto příspěvku se budu zabývat tím prvním případem.
Na domě a na zahradě je vždycky spousta práce. Kdo dům a zahradu má, ten mi dá za pravdu. Aby člověk mohl dům obývat a spravovat, musí si na to i vydělat. Vetšina obyčejných lidí tedy ve všední dny chodí do práce a volno si užívá pouze o víkendu. Ty tam jsou doby, kdy se do práce chodilo na šest a fajront se konal o půl třetí odpoledne. To pak zbývalo celé odpoledne na domácí činnosti. V dnešní době je však situace jiná. Vezmu sám sebe za příklad. Moje pracovní doba je "od devíti do pěti", což se dnes týka velké časti pracujících lidí. Dovolím si odhadnout, že ta část je větší jako ta " od šesti do dvou". Vetšinou je však práce víc, tudíž není problém začít o půl osmé a končit až v šest večer. Je asi jedno, jestli pracujete v kanceláři, obchodě nebo jste řemeslník. Všední dny jsou prostě pro časově náročnější práce na zahradě passé. Logicky pak zbýva jen víkend, nejlépe sobota. Pokud to člověk nějaký pátek neuhlídá s pivem U Peterky, tak sobotní ráno moc akční není. Když k tomu ještě zbytek soboty proprší, tak nezbyde nic jiného než si práci odbýt v neděli. Všimli jste si, jak jsme se na semaforu lehce dostali na červenou? To jsem ani nezmiňoval možnost, že počasí nevyjde několik týdnů po sobě.
Vyhláška by pracujícím lidem, jako jsem já, de facto znemožnila sekat trávu, dřevo a dělat jiné "hlučné" činnosti u sebe na zahradě. S přimhouřenýma očima bych mohl ještě tak něco dělat v sobotu dopoledne. Pokud se tu tedy někdy podobný zákaz objeví, asi si budu muset najmout na sobotu čeledíny, protože toho času je fakt málo.
Všechno je samozřejmě otázkou ochoty a snahy o bezproblémové soužití se sousedy. Určitě nevytáhnu schválně cirkulárku, když vedle sousedka uspává dítě. Pokud mi vadí načasování sousedovy práce, pak je podle mě ideální zkusit se jít slušně domluvit, jestli to nepůjde jindy. Případně na jak dlouho to vidí a podle toho se zařídit (zavřít si okno). Tuto situaci tedy ovlivnit můžeme.
Jde hlavně o to, že tyto vyhláškové zrůdnosti jsou dnes především klackem mezi domkaři z lokalit typu Vodárka a ul. Hypoteční, kde si lidi lezou na nervy, protože jsou sami na nervy z toho, že utratili majlant za pidi pozemek, kde jim jejich idylu kazí už pouhá přítomnost souseda půl metru za jejich plotem.
Byl bych opravdu nerad, kdybychom si vesnické bydlení omezovali podobnými příměstskými zákazovými paskvily. Takovýto paskvil se totiž lehce muže stát i klackem právě na ty, kteří po něm volají.
Je potřeba vycházet z charakteru prostředí, ve kterém žijeme. To tyto zákazové vyhlášky vetšinou vůbec nezohledňují. Ale k tomu se dostanu ještě v příštím komentáři.
Martin Kalbáč
Bývalý pan starosta Žerníček v článku zmiňuje možnost vydání obecně závazné vyhlášky, která by zakazovala práce spojené s hlukem v určitém čase. Rozebírá právní aspekty případného vydání vyhlášky a v podstatě je používá jako argument pro to, aby obec nemusela k tomuto kroku přistoupit. Toto rozhodnutí jsem již loni s povděkem kvitoval jako správné. Osobně jsem názoru, že volit restriktivní a represivní řešení formou zákazu činnosti, je řešení špatné a mělo by k němu být přistoupeno až v krajním případě, kdy už nepomůže ani svěcená.
K výpomoci posloužil obrázek semaforu s ilustrací kdy ano a kdy nehlučit na zahradě.
Zaznamenal jsem názory,že by se mělo omezit víkendové sekání trávy, apod., protože o víkendu má být klid.
Když klid, tak klid. Jelikož bydlím v blízkosti hřiště. Rád bych tedy, aby se na něm přestaly konat víkendové turnaje ve fotbalu a volejbalu a aby si hasiči laskavě soutěžili taky někde jinde. Připadá Vám to jako blbost? V pořádku. Je to blbost! Nic takového nežádám. Ideálně to však poslouží k ilustraci, proč je takový zákaz prací na zahradě taky blbost.
Dostáváme se tomu výše zmíněnému pudlovi. Existují dva fenomény vesnického soužití. Jeden ovlivnit můžete, druhý už tak moc ne. V tomto příspěvku se budu zabývat tím prvním případem.
Na domě a na zahradě je vždycky spousta práce. Kdo dům a zahradu má, ten mi dá za pravdu. Aby člověk mohl dům obývat a spravovat, musí si na to i vydělat. Vetšina obyčejných lidí tedy ve všední dny chodí do práce a volno si užívá pouze o víkendu. Ty tam jsou doby, kdy se do práce chodilo na šest a fajront se konal o půl třetí odpoledne. To pak zbývalo celé odpoledne na domácí činnosti. V dnešní době je však situace jiná. Vezmu sám sebe za příklad. Moje pracovní doba je "od devíti do pěti", což se dnes týka velké časti pracujících lidí. Dovolím si odhadnout, že ta část je větší jako ta " od šesti do dvou". Vetšinou je však práce víc, tudíž není problém začít o půl osmé a končit až v šest večer. Je asi jedno, jestli pracujete v kanceláři, obchodě nebo jste řemeslník. Všední dny jsou prostě pro časově náročnější práce na zahradě passé. Logicky pak zbýva jen víkend, nejlépe sobota. Pokud to člověk nějaký pátek neuhlídá s pivem U Peterky, tak sobotní ráno moc akční není. Když k tomu ještě zbytek soboty proprší, tak nezbyde nic jiného než si práci odbýt v neděli. Všimli jste si, jak jsme se na semaforu lehce dostali na červenou? To jsem ani nezmiňoval možnost, že počasí nevyjde několik týdnů po sobě.
Vyhláška by pracujícím lidem, jako jsem já, de facto znemožnila sekat trávu, dřevo a dělat jiné "hlučné" činnosti u sebe na zahradě. S přimhouřenýma očima bych mohl ještě tak něco dělat v sobotu dopoledne. Pokud se tu tedy někdy podobný zákaz objeví, asi si budu muset najmout na sobotu čeledíny, protože toho času je fakt málo.
Všechno je samozřejmě otázkou ochoty a snahy o bezproblémové soužití se sousedy. Určitě nevytáhnu schválně cirkulárku, když vedle sousedka uspává dítě. Pokud mi vadí načasování sousedovy práce, pak je podle mě ideální zkusit se jít slušně domluvit, jestli to nepůjde jindy. Případně na jak dlouho to vidí a podle toho se zařídit (zavřít si okno). Tuto situaci tedy ovlivnit můžeme.
Jde hlavně o to, že tyto vyhláškové zrůdnosti jsou dnes především klackem mezi domkaři z lokalit typu Vodárka a ul. Hypoteční, kde si lidi lezou na nervy, protože jsou sami na nervy z toho, že utratili majlant za pidi pozemek, kde jim jejich idylu kazí už pouhá přítomnost souseda půl metru za jejich plotem.
Byl bych opravdu nerad, kdybychom si vesnické bydlení omezovali podobnými příměstskými zákazovými paskvily. Takovýto paskvil se totiž lehce muže stát i klackem právě na ty, kteří po něm volají.
Je potřeba vycházet z charakteru prostředí, ve kterém žijeme. To tyto zákazové vyhlášky vetšinou vůbec nezohledňují. Ale k tomu se dostanu ještě v příštím komentáři.
Martin Kalbáč
Komentáře
Okomentovat
Diskuse je vítána. Internet však není tak anonymní, jak se může zdát, proto děkujeme, že diskutujete v mezích slušného chování.