Hlas z Rapotína

V mém předchozím   komentáři  jsem zmiňoval dva fenomény vesnického soužití. V tomto příspěvku se tedy budu zabývat tím druhým a přístupem obce, jako instituce, k občanům. Každá oblast má svá specifika. Když bydlíte ve městě musíte počítat s hustější dopravou a s ní spojenými emisemi různého druhu, vetší koncentrací lidí atd. Pokud bydlíte na samotě u lesa, musíte počítat s tím, že se v okolí pohybuje lesní zvěř, turistická zvěř mířící na Bukovku, kde alergikovi slzí oči a že tam možná budou okolo i klíšťata. A nakonec když bydlíte na vesnici, což Rapotín stále je, tak tu prostě existují i obyvatelé, kteří svoje zahrady využívají i k chovatelským a pěstitelským účelům. To s sebou nese i jisté emise, které překračují hranice jednotlivých pozemků. Pes bude vždycky štěkat přes plot, vepř kvičet a smrdět, slepice kdákat, kočkám vstup na svou zahradu nezakážete a včelám už vůbec ne. Chovatelství a pěstitelství je prostě koloritem vesnice stejně jako třeba fotbal, dobrovolní hasiči nebo